Táborové „opáčko“ lesní pedagogiky

Pro většinu dětí nebyla lesní pedagogika ničím novým, protože většinu osazenstva tábora tvořili školáci ze Strašic, kteří vzdělávací programy v režii brdské divize VLS velmi dobře znají.

„Protože jsme se znaly z dřívějška, tak seznamovací kruh proběhl rychle a mohly jsme si vyzkoušet, kolik informací si z předchozích vycházek děti zapamatovaly. Poté dostaly na výběr z barevných kloboučků, které si samy složily. Už na táboře byly děti rozděleny do družstev po jednotlivých barvách, čehož jsme využily a děti spolupracovaly ve družstvech. Zahrály si na lesní telefon, kdy se posílala slova _Ips typographus (lýkožroutsmrkový) a _Picea abies_ (_smrk ztepilý), kdy dvě družstva měla stejný termín a ani jednomu se nepodařilo na konci dát dohromady celý název,“ popsala Petra Večeřová.

Po hře lesní pedagožka dětem vysvětlila, jak se orientovat pomocí porostní mapy, děti si ji vyzkoušely vybarvit a dozvěděly se, podle čeho dále mohou v lese najít správnou cestu či směr..

Po svačině vypuklo hledání skrytých jmen ptáků v textu a luštily se přesmyčky z rostlin. Jedna skupina se přejmenovala podle jedné přesmyčky na bžuteníky, pod kterou byl ukrytý tužebník.

„Popsaly jsme si jelení shoz i jelena mysliveckou mluvou, děti aktivně zabrousily do tématu otázkami na rozdíl mezi rohem a parohem a jaký má význam lýčí. Po diskuzi si děti udělaly poznávačku savců, bylin, rostlin, hmyzu a dřevin,“ řekla lesní pedagožka.

Chvilku teorie vystřídaly opět pohybové hry, děti po družstvech soutěžily, kdo nejrychleji přinese šišky pro veverku do domečku a to pomocí několika stylů - klasickým běháním, pomocí skákání jako žába a ve dvojicích pomocí trakaře. A pak si vyzkoušely medvědí sílu týmu při přetahování lanem a na závěr protrénovaly paměť při hádání jména kamaráda za plachtou.

„Nakonec jsme si udělaly závěrečné kolečko, kdy jsme se s dětmi rozloučily, zhodnotily jsme kvalitu programu, udělaly společné foto a sice unaveni, ale všeobecně spokojeni jsme se odebraly na oběd,“ uzavřela Petra Večeřová.