Chybějící část Želnavského smyku nahrazují VLS věrnou replikou památky

Vojenské lesy a statky dnes zahájily klíčovou část obnovy technické památky Želnavský smyk. Asi čtvrtina historické vodní cesty, která spojovala Schwarzenberský plavební kanál s Vltavou a umožňovala tak dodávat šumavské dříví na český a německý trh, totiž byla v minulých desetiletích odstraněna. Státní podnik proto na asi kilometrovém úseku staví přesnou repliku původní trasy. Aby bylo technickou památku možné do šumavské krajiny vrátit, musel státní podnik nechat vyrobit v Rakousku věrné repliky žulových desek, z nichž byl kanál postaven, a kameníci je nyní usazují do terénu.
„Koryto smyku je tvořeno lichoběžníkovou konstrukcí z kamenných desek usazených na sraz pomocí speciálních drážek. Máme rakouského dodavatele, který vyrobil repliky desek odpovídající původním parametrům koryta z místní hrubozrnné tzv. plöckensteinské žuly,“ uvedla projektová manažerka VLS Daniela Růžková.
Želnavský, často nazývaný také jako Hefenkriegský smyk, je 3,8 km dlouhé historické vodní dílo vybudované po zřízení překladiště v Želnavě, které jej spojovalo s plavebním kanálem v místě dnešní křižovatky Klápa na hranici národního parku. Právě díky Želnavskému smyku si Schwarzenberský plavební kanál udržel svůj význam i po ukončení Vídeňské plavby na konci 19. století. Umožňoval totiž transport dřeva z lesů k Vltavě, aby mohlo být umístěno na pražském či německém trhu. Historická vodní cesta pro plavení dříví umožňovala dopravu až 15 metrů dlouhých klád, v provozu byla od roku 1887 až do roku 1961, kdy jím Vojenské lesy a statky jako poslední provozovatel plavebního kanálu splavily posledních 2300 kubíků dříví.
„Želnavský smyk je stejně jako celá stavba Schwarzenberského plavebního kanálu legendou lesnického hospodaření na Šumavě. Pro Vojenské lesy a statky má toto dílo o to větší historickou hodnotu, že příští rok oslaví náš státní podnik 70. výročí od posledního provozního plavení na Želnavském smyku. Mezi bývalými kolegy z lesnické divize v Horní Plané, kteří jsou dnes na penzi, ostatně stále máme pamětníky, jež ještě plavení na Želnavském smyku pamatují. Jsem rád, že jsme našli společně s našimi českými i rakouskými partnery cestu, jak toto dílo do šumavské krajiny vrátit,“ uvedl ředitel VLS Petr Král.
Oprava a obnova Želnavského smyku je totiž součástí společného projektu VLS s Lesy ČR, Národním parkem Šumava a rakouskou organizací cestovního ruchu Tourismusverband Böhmerwald, který je spolufinancován z evropského fondu pro regionální rozvoj INTERREG V-A Rakousko – Česká republika. Vedle této vodní cesty by v rámci projektu měl být obnoven také další sedmisetmetrový úsek Schwarzenberského plavebního kanálu od bývalé osady Růžový vrch až po státní hranici. Projekt by měl společně se soustavou palebních kanálů dále zpřístupnit návštěvníkům Šumavy také přírodní památku rašeliniště Bavorské nivy na rakouské straně hranice. Celkem si celá rozsáhlá akce, jejíž součástí je i stavba nových šumavských cyklistických a turistických tras, vyžádá náklady bezmála 88 milionů korun. Dokončena by měla být v roce 2021.