Rečkovská lesní dráha procházela celým Ralskem

Již dávno zanikla, koleje zmizely, parní lokomotiva skončila na šrotišti železničních opravárenských závodů na Slovensku. Přesto v Ralsku lesní průseky, náspy i podjezdy připomínají, kudy vedla, a kdokoliv se tak může vydat po její trase. Rečkovskou lesní dráhu bude také připomínat jeden z turistických informačních panelů, který zde v rámci projektu Lesnického parku Bezděz instalují Vojenské lesy a statky.

HISTORIE

Na počátku dvacátého století se pro dopravu vytěženého dříví do místa jeho zpracování často využívaly lesní úzkokolejné železnice.

Rozhodnutí hraběte Adolfa Waldsteina o výstavbě Rečkovské lesní drážky, která protínala rozsáhlé lesní území mezi Hradčany a Rečkovem a byla tak nejdelší železnicí tohoto typu v severočeském pohraničí té doby, padlo v roce 1910. Hlavním důvodem bylo masivní napadení lesních porostů housenkami sosnokazu a napadené stromy bylo potřeba co nejrychleji vytěžit a zabránit tak větším škodám.

VÝSTAVBA A VYBAVENÍ TRATI

Jako dodavatel byla v roce 1913 vybrána pražská firma Orenstein&Koppel, která vypracovala projekt, vybudovala trať a dodala i vozy s lokomotivou.

Trať dráhy začínala na pile v Rečkově, vedla kolem rybníka Kozince, poté stoupala Černou roklí na Kozinec, odkud pokračovala přímým směrem k hájovně Radechov, kde bylo zřízeno nákladiště. Odtud se dále klikatila pod Lysou horu, kde vstupovala do strážovského revíru. V roce 1925 byl dostavěn poslední úsek, kterým trať pokračovala okolo loveckého zámečku na Strážově, kde se nacházelo další nákladiště, aby skončila 200m před vesničkou Hradčany u hájovny Trojzubec. Původně měla trať pokračovat podél Prolomených hor až do Srní (38km), k tomu již nedošlo. Kromě podjezdu pod tehdejší Českou severní dráhou se na trati vyskytovaly pouze dva větší mosty, které překonávaly potoky ve strážovském revíru.

Srdce celé tratě bylo u pily na Velkém Rečkově, kde byla zřízena výtopna a studna. Další studny byly vybudovány u Černých smrků, u Vejčína a pod Lysou horou (každá o objemu 6,85 m3). Na celé trase se nacházelo několik výhyben a na různých místech byla zřizována sezónní nákladiště. U rečkovské pily byla výhybka s odbočkou k nákladišti ČSD, za výhybkou koleje procházely skladem kulatiny a zatáčely vpravo kolem skládky uhlí k výhybce, za níž mířily ke skladišti řeziva anebo do výtopny.

VOZOVÝ PARK

Dopravu na trati zajišťovaly dvě parní lokomotivy - dvouspřežní tendrovka od firmy Krauss (č. 5196) a trojspřežní lokomotiva od firmy Orenstein&Koppel (č. 7063), šlapací drezína a více než 30 dvounápravových vagonků. Šlapací drezína v obdobích sucha následovala každý vlak a její posádka, vybavená lopatami a velkými plácačkami, likvidovala ohniska požáru, způsobená projíždějícími parními lokomotivami. Dráha měla k dispozici i několik vagonů s podlážkami a lavičkami pro exkurze převážně žáků lesnických škol. V době své největší slávy v letech 1928-1930, kdy úzkokolejka dokázala ročně přepravit více než 120 000 m3 dřeva (na vagony bylo dřevo nakládáno buď ručně, nebo ručními nakladači!), projížděly tratí až čtyři páry vlaků za den. Celou vlakovou soupravu, která dosahovala délky až 150 m, obsluhovalo pouze pět lidí: strojvedoucí, topič a tři brzdaři. Během hospodářské krize obsluhoval brzdy pouze jeden muž, kterému vypomáhal topič.

UKONČENÍ PROVOZU

Trať rod Waldsteinů pronajímal včetně pily postupně podnikatelům Lustigovi, Pickovi, Umbraunovi a Pušmanovi. Po roce 1945 byla pila i úzkokolejka znárodněna a stala se majetkem čs. státu. Velký požár pily v roce 1947 předznamenal i zánik úzkokolejky. Poslední jízdy se konaly v roce 1950.

Po drážním tělese zbyly jen dlouhé lesní průseky, z nichž některé jsou dnes využívány jako lesní cesty. Vzhledem ke zpřístupnění bývalého vojenského prostoru lze projít celou trasu lesní železnice, která vede krásnou lesní krajinou a její návštěvu lze jen doporučit.

Plánek tratě, stav v roce 1925

Jan Kobr
vedoucí lesní pedagog VLS

TECHNICKÉ PARAMETRY:

délka: 25,96 km

maximální sklon: 54,75 ‰

rozchod kolejí: 760 mm

výška kolejnice: 7 cm

délka kolejnice: 7 m

pražce: 10x13cm, délka 120 cm

spon pražců: 70 cm

roční přepravní kapacita: 120 000 m3

provoz dráhy: 1914 – 1950